Oběžný dopis 2001
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
1. Oběžný dopis
Milovaní v Kristu, Bohem vyvolení, roztroušení po celé Zemi, zdravím Vás ve
svatém a drahém jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Abychom při Jeho
příchodu byli vzati do jeho slávy, je naše příprava to nejdůležitější, neboť tak
je psáno: „…panny, které byly připraveny, vešly s ním na svatbu.“
(Mat.25) „…a jeho nevěsta se připravila…“ (Zj.19:7). Tímto krátkým pojednáním nás budou
provázet dvě biblická místa:
Nepsal jsem vám, proto že byste neznali pravdy, ale že ji znáte, a že
všeliká lež není z pravdy. (1.Jan.2:21)
My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá
nás. A po tom poznáme ducha pravdy a ducha bludu. (1.Jan.4:6.)
Jako v každém poučném kázání a ve všech
našich knihách, tak i v tomto oběžném dopise bude bohatě zastoupeno Boží Slovo.
Od začátku máme před očima dvě věci: Slovo, tak jak vyšlo z úst Všemohoucího, a
výklad našeptaný tím starým hadem. Slovo je Duch a život, výklad smrtelný jed.
Ti, kteří opravdu věří jak praví Písmo (Jan 7:38) a zůstávají ve Slově pravdy
(Jan 15), jsou pravé děti Boží. Ti ostatní, kteří se pachtí za každým výkladem,
jsou smíšené semeno. To správné a falešné, porozumění Písma a nepochopení,
provázelo lidstvo a později Izrael a potom také církev na celé cestě, a tak to
zůstane až do konce.
Nejprve je Slovo-semeno (Luk.8:11). To nelze dostatečně
zdůraznit. Jestliže semeno Slova vzejde, bude zjeveno v dětech Božího království
(Mat.13:38a). Plevel jsou děti zlostníka (Mat.13:38b). Dva rozsévači seli dvě od
základu rozdílná semena, která vyrostla na stejném poli. V čas žně bude pšenice
sebrána do nebeské stodoly a plevel, který žil ze stejného deště a zrál pod
stejným sluncem, bude spálen (Mat.13:30).
Varování před vysvětlováním a
výklady toho, co Bůh řekl, musí být bráno vážně. Na počátku bylo Slovo; výklad
přišel později. Apoštol Jan začíná svůj první dopis slovy: „Co bylo od
počátku, co jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili,
a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, nebo ten život je zjeven, a
my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, který byl u Otce,
a zjeven je nám.“ (vv.1-2)
Nový zákon začal naplňováním starozákonních
proroctví. Ve čtyřech evangeliích je popis našeho Spasitele od Jeho narození až
po nanebevstoupení. Bůh zaslíbil, že uzavře Novou smlouvu, dá nám nové srdce,
nového ducha a nový život. V Novém zákoně prožíváme naplňování toho. Jan Křtitel
byl zaslíbený prorok podle Iz.40:3 a Mal.3:1. Když se čas naplnil, bděl Bůh nad
Svým slovem, poslal anděla Gabriela k Zachariášovi a oznámil mu narození
předchůdce: „A mnohé z synů Izraelských obrátí k Pánu Bohu jejich. Nebo
on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce
otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid
hotový.“ (Luk.1:15-17).
V Mat.3:1-2 a v kapitole 11:7-14 potvrdil náš
Pán naplnění tohoto proroctví službou Jana Křtitele jako toho, který Jemu
připravil cestu. V Mar.1:1-3 jsou obě místa ze Starého zákona citována na
začátku evangelia. Další potvrzení toho nalézáme v Luk.1:67-80 od proroka
Zachariáše.
V Janově evangeliu 1 se Jana, Bohem poslaného muže, dotazovali:
„Ty, kdo jsi? I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus. I ptali
se ho: Co pak jsi? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok?
Odpověděl: Nejsem. I řekli jemu: Kdo jsi tedy? Ať odpověď dáme těm, kteří
nás poslali. Co pravíš sám o sobě? Řekl: Já jsem hlas volajícího na
poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok“ (19-23).
Pisatelé evangelií vedeni Duchem svatým kladli důraz na naplnění
starozákonních proroctví. Lukáš přímo na začátku píše: „Poněvadž mnozí
usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, které u nás jisté jsou, jak nám
vydali ti, kteří od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli: Vidělo se
i mně, který jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o
tom pořádně vypsati, ctihodný Teofile, abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi
vyučován.“ (1:1-4)
Muži Boží na počátku byli očitými svědky a mohli
dále předávat, co viděli, slyšeli a prožili. Oni nebyli jen pouhými zpravodaji,
ale v prvé řadě služebníky Slova, a od Boha se jim dostalo dokonalého
porozumění, a všechno podle Písma seřadili a nám zanechali.
Apoštol Petr je
jedním z hlavních svědků prvního příchodu našeho Pána, ale píše také i o
druhém příchodu: „Nebo ne nějakých vtipně složených básní
následujíce, známu jsme vám učinili Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale
jako ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost.… A máme přepevnou řeč
prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte,
až by se den rozednil, a jitřní hvězda vzešla v srdcích vašich. Toto nejprve
znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském. Nebo
nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili
svatí Boží lidé.“ (2.Petr.1:16-21) V čase naplnění svítí zjevené slovo jako
jasné světlo do náboženské temnoty.
Apoštol Jan se nezabýval zvěstovatelskou
službou svého předchůdce, hlavním tématem jeho poučováni byl Kristus, masitým
tělem zjevené Slovo. Pravý Boží služebník zvěstuje Slovo, ale Kristus je Slovo.
Muž Bohem poslaný je ukazatel cesty, ale Kristus je ta Cesta. Apoštol může
obdržené světlo předávat dále, ale Kristus je tím Světlem. Kazatelé mohou mluvit
o vzkříšení, ale Kristus je Vzkříšení a Život.
Bůh koná všechno podle Svého
Slova. V něm jsou zjeveny Jeho cesty a Jeho vůle. Každý muž Bohem poslaný, který
má opravdu nějakou službu skrze povolání, nejprve sám obdrží to dokonalé božské
porozumění pro dokonalé Boží Slovo, a potom je bude v dokonalém pořádku podle
dokonalého spásného plánu zařazovat. Od 1. kapitoly Matoušova evangelia můžeme
sledovat zanechané stopy, totiž jak se všechna zaslíbení naplnila. To je Boží
přesvědčující část Nového zákona, neboť 109 proroctví bylo potvrzeno jako
naplněná.
Když se Kristus, Zachránce, narodil, je k tomu v Mat.1:22 psáno:
„Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, co pověděl Pán skrze proroka,
který řekl…“ (Iz.7:14).
S ohledem na místo, kde se měl narodit, stojí
psáno: „Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak je psáno skrze
proroka…“ (Mat.2:5; Mich. 5:1).
O Jeho pobývání v Egyptě je psáno:
„A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze
proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ (Mat.2:15; Oz.11:1)
O povraždění dětí je taková zpráva: „Tehdy naplněno je povědění
Jeremiáše proroka, řkoucího…“(Mat.2:17; Jer.31:15).
O Jeho pobytu v
Kafarnaum si můžeme přečíst: „A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum
při jezeru Genezaretském, v krajinách Zabulon a Neftalím, aby se naplnilo
povědění skrze Izaiáše…“ (Mat.4:13-14; Iz.9:1-2).
V Luk.4 četl náš Pán
z proroka Izaiáše 61 a potom prohlásil: „Dnes naplnilo se písmo toto v
uších vašich.“ (v.21; Iz.61:1-2). Od Jeho narození až k těm posledním
okamžikům se naplňovalo Svaté Písmo.
O Jeho cestě na Golgatu čteme v Janu 19
vícekrát: „…tak se naplnilo písmo řkoucí…“ (v.24; Ž.22:18).
„Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo
písmo, řekl: Žízním.“ (v.28-30; Ž.69:21).
„Stalo se pak to, aby
se naplnilo to písmo: Kost jeho nebude zlámána. A opět jiné písmo dí: Uzří, koho
bodli.“ (Jan 19:36; Ž.34:21) „A opět jiné písmo dí: Uzří toho, koho
bodli…“ (Jan 19:37; Zach.12:10).
V posledních 24 hodinách před Jeho smrtí
se při Něm naplnilo přesně 24 proroctví.