Ten, který je ve vás
/ William Branham
Язык: Чешский
1. Část 1.
ON by byl mohl zavolat deset tisíc andělů, ačkoliv jeden by byl mohl zničit svět; ON však zemřel za tebe i za mne.
To je asi tak základ, na který bych chtěl v neděli ráno, dá-li Pán, postavit své poselství „Co byl Kristus?" Počítáme s tím, že nám snad tyto dívky zazpívají tu píseň ještě jednou v neděli ráno. Bratře Wheelere, jistě bych chtěl říci, že máš dvě skutečně milé mladé dámy - jejich oblečení, žádný make-up a to všechno. Pro mne vypadají jako křesťanky: zpívají a jednají tak. To je velmi dobré.
Myslím, že jsem před několika dny řekl své ženě, že zde máme skutečně čistě vyhlížející skupinu žen. Vážím si toho - dlouhé vlasy, čisté obličeje a jsou rozumně oblečeny. Obdivuji vás pokaždé, když vstoupím dovnitř. Řekl jsem Medě: „Rád bych je měl vyfotografované ve skupině, abych mohl jiným sborům ukázat, jak je to zde v našem sboru, kde tyto věci vyslovujeme a posloucháme." Jsme rádi. Něco to nás způsobuje. Víme, že naše prosby jsou naplňovány a že nás Bůh vyslýchá, jestliže nás naše srdce nepotupuje.
Dnes ráno jeden můj přítel, který bydlí trochu dále odtud, upadl do bezvědomí a odvezli ho sanitkou. Sotva ještě byl při životě a mínil, že v několika minutách bude mrtvý. Zavolali; bylo to přibližně za svítání. Vstal jsem z postele, poklekl a začal se za toho starého muže modlit. Milostí Boží jsem byl s to vstoupit s jeho duchem do spojení a on se vrátil zpět. Byl uzdraven, přišel opět k sobě a dnes večer ho ke cti Boží vidíte u nás. Je to starý bratr Dauch; je mu 91 let, již 21 let přes stanovený věk. Avšak Pán je dobrý a plný milosrdenství; jsme za to vděční.
Nuže, bratře Neville, díváme se na sebe a já vím, že tu budu moci být již jen jednu bohoslužbu, a to v neděli. Nechtěl bych ji mému pastorovi vzít, neboť ho rád slyším kázat.
Řeknu vám, potom, co kázal v neděli večer, jsem jel s přáteli, bratrem a sestrou Evansovými do malého restaurantu, abychom snědli sendvič a setkali se tam s bratrem a sestrou Sothmannovými. Bratr Sothmann a všichni ostatní podotkli, že to bylo nádherné poselství. A řeknu vám, že jsem skoro celý týden z toho trávil. Někteří z nich udělali poznámku o tom, že pštros se domnívá, že se skryl, když si skryje hlavu v písku. Ale ta větší část z něho je ještě vidět. To je rada. Tak to mnohdy děláme i my. Pokoušíme se skrýt hlavu za něco, co se přece vždycky naskýtá, avšak možná, že je nás potom ještě vidět. To víte. ON vidí každý kousek z nás; to chápete. Toho si skutečně važte!
Rád mluvím ke sboru a myslil jsem si, že bratr Neville k vám přece vždy mluví. Jsem-li zde, chtěl bych být přítomen. Nechtěl bych být takovým pokrytcem, abych zůstal doma, nejsem-li zavolán nebo jinak něco, a církev zde je otevřena. Chtěl bych tu být, protože vás miluji.
Řeknu vám, že počasí zde mi nějak neprospívá. Celý kraj mi nesvědčí; jsem alergický na vzduch tady. Jakmile přijdu sem, ihned dostanu horečku, kopřivku a neexistuje nic, co bych proti tomu mohl dělat. Nikdo z nás se necítí dobře, jsme-li tady. Stěží jednomu z nás se daří dobře, když jsme tady, neboť jsme si zvykli na horské klima.
To jedno, ale, co mě sem táhne, jste vy všichni, to je pravda, vy všichni. Víte, že se najde mnoho přátel; jsem za to vděčný. Myslím, kdybych spočítal lidi, které znám osobně, pak by jich možná byly miliony na celém světě. Někdo jednou odhadl, že by to mohlo být asi deset milionů lidí, které osobně znám. Avšak je něco na tom „doma", na určitých lidech. Každý má ve svém životě zvláštní lidi. Víte, že tomu věřím. Jestliže to tak není, proč je tedy naše žena pro nás něčím zvláštním. Tak je to i s přáteli. Je to něco jiného, prostě to máte rádi, když se s nimi setkáte a mluvíte s nimi. Existují taková malá místa.
Vzpomínám si na to bahno tady, kde byl postaven tento malý kostel. Než byl postaven, byl tu jen rybník. To je důvod, proč ulice tam venku uhýbá: protože obchází ten rybník. To je skutečné vlastnictví a ulice tam vede přímo kolem dveří. Avšak předtím to byl rybník. Vzpomínám si ještě na to, jak jsem sem přišel a snažil se najít místo, abych postavil Pánu kostel. Byl jsem ještě mladík.
Před chvílí jsem slyšel toho mladého bratra i toho druhého tam na druhé straně, jak se plni nadšení modlí a myslel jsem - víte, i já jsem byl dříve s to se tak modlit a nepotřeboval jsem se při tom nadechnout. Potom zestárnete a jste nějak pomalejší, to víte. Ještě se pohybujete, ale jen v druhém chodu, jak jsem to tam řekl bratrovi Woodsovi. Po chvíli přeřadíte na první stupeň - asi tak v sedmdesáti nebo osmdesáti, mám zato. Avšak víte, že se přesto stále ještě pohybujete. Co na tom, dokud se vůbec ještě můžete pohybovat? Trvá to už jen málo, než se tam dostanete.
Vzpomínám, jak jsem se tu modlil v rákosí, tady, kde stojí nyní pódium. Přibližně tam, kde nyní stojí, jsem zatloukl kolík, kam mělo být postaveno pódium. Bože, Pán mi toto místo dal. Ano. Tam v základním kameni leží mé svědectví o vidění, které jsem měl toho jitra, když jsem jej pokládal. Tehdy jsem si to mohl sotva představit, když On řekl: „Toto není tvá kaple, ale konej dílo evangelisty." Když jsem se tam podíval, viděl jsem před sebou celý svět, jasné modré nebe a lidi, jak přicházeli odevšad. Leží to v základním kameni. Jak málo jsem pomýšlel, že se to stane, přesto, že to vidění říkalo. Avšak ono nikdy neselhalo, nějak se to naplní.
V tomto týdnu jsem měl mnoho rozhovorů, protože milostivá přítomnost Pána v neděli sestoupila, a já mám v pondělí odcestovat.
Dosud jsme s dětmi neměli prázdniny. Moje prázdniny začnou trochu později. Chtěl jsem ale děti vzít na krátký čas s sebou, potom musí zpátky do školy. Myslel jsem proto, že tento týden by se to hodilo, protože příští týden musím jet na shromáždění do Chicaga.
Vzhledem k pomazání Duchem jsem myslel: „Nyní je čas na rozho-vory, to je čas, v němž budu moci vyhovět některým z nich." Vidím zde některé z těch lidí, kteří byli tam v té místnosti. Oni vědí, zda se Pán s námi potkal nebo ne.